O knize: 2012 / Monografie je věnována vzájemným proměnám literatury a vědy v některých textech představitelů petrohradské větve formální školy, která vznikla v literární kritice v předvečer revoluce. Zvažovány jsou problémy metodologické a filozofické genealogie formalistů, budování biografie a přátelského odborného kruhu, inovativní zkušenosti „sebeuvědomění“ kritického psaní Viktora Shklovského a práce Borise Eikhenbauma v intimních prozaických žánrech. . Hlavní postavou knihy je opět, stejně jako pro samotné formalisty v rané fázi jejich existence, spisovnost – dnes již zavržený a obskurní pojem, který ve skutečnosti odkazuje na vlastní vědeckou kreativitu pro široké spektrum humanistů – kulturní vědci, filologové, historici (umění).